Česká strana sociálně demokratická Svoboda, spravedlnost, solidarita

Jindřichův Hradec

Názory a komentáře

Nezaměstnanost – problém dneška do budoucnosti

Problém, který ve své podstatě hýbe velkou i malou politikou, je nezaměstnanost. I když se ji podařilo odstranit z titulních stránek novin a zpravodajských relací, je tomu tak. Nezaměstnanost nebo ztráta zaměstnání, a tím i ohrožení základních lidských potřeb, je problém, který ve větší nebo menší míře jako strašák hlodá v mysli většiny občanů. Této obavě podřizují všichni – úspěšní i neúspěšní – své chování, názory a postoje.

To se potom odráží na celkovém stavu společnosti a společenském klimatu. Ten se pak se stává živnou půdou pro růst nevšímavosti, extrémismu, xenofobie a rasismu. Skutečností je, že existenční problémy odvádějí pozornost většiny lidí od zájmu o dění ve státě a společnosti. Většina lidí, která řeší problémy jak sehnat nebo neztratit práci, nemá čas se zajímat o zlodějny, korupci, prospěchářství a jiné nešvary naší společnosti. Toto je „nesporný úspěch“ především pravicových vlád v posledním čtvrtstoletí.

Častým argumentem pravice proti minulému zřízení bylo tvrzení o udržování umělé zaměstnanosti. Ano z pohledu okamžitého zisku je tento argument nezpochybnitelný. Ale co dlouhodobý pohled a sociální dopad. Nezaměstnanost si vybírá krutou daň v oblasti sociální, a to sociální dávky tvoří velmi nepodstatnou část této daně. Daleko horší je dopad na společnost v podobě rozpadu rodin, nefunkčnosti rodin, zanedbávání výchovy dětí, špatného životního příkladu, ztráty respektu a důvěry ve státní instituce, krize vzdělávání a ztráty reálného životního cíle. V neposlední řadě i značný podíl na schodku zdravotního a důchodového pojištění. Vždyť ti, co by měly do kapitoly sociálních věcí přispívat, naopak z ní čerpají. A tento problém nevyřeší žádná Drábkova reforma důchodového systému, naopak jej prohloubí. Nezaměstnanost dává nezaměstnaným mnoho volného času, který neumějí anebo mnozí ani nechtějí smysluplně využít. Většině je bližší nic nedělat a bavit se tím, že porušují veřejný pořádek, dopouštějí se přestupků nebo dokonce trestné činnosti. V těsném spojení pak následuje alkohol, drogy a gamblerství. Není divu, že část těchto lidí pak přilákají různá radikální a extremistická hnutí, čemuž není možné zabránit. Tato hnutí nabízejí totiž jednoduchá řešení, jasně označují nepřátele a dávají zejména mladým lidem pocit sounáležitosti s jistou skupinou lidí. A takto vznikají ve světě gangy šířící násilí a kriminalitu. To snad ale nechceme. Poslední skupinu nezaměstnaných představují ti, kteří již na vše rezignovali. Ti většinou končí jako bezdomovci, kteří jsou odkázaní na jakoukoliv sociální pomoc. Svoji beznaděj řeší konzumací levného alkoholu, a vlastně pouze dožívají. Svým způsobem života představují zvýšené zdravotní riziko pro prostředí, kde se pohybují, a čerpají prostředky sociálního a zdravotního zabezpečení na léčení jimi poškozeného zdraví.

   Nyní několik čísel k problematice nezaměstnanosti. Počet nezaměstnaných se v posledních deseti letech pohyboval kolem půl milionu, kromě minulého a počátku letošního roku, kdy dospěl až k 630 000 nezaměstnaných. Tento kritický počet se podařilo snížit, ale půl milionová hranice se pokořit nedaří. Nevím, jestli si někdo umí představit takové množství lidí. Z vlastní zkušenosti mohu všechny ujistit, že je to příšerná masa. A nevím, jestli si ji někdo z politiků dokáže představit v pohybu. Tu by v žádném případě naše armáda a policie při celkovém stavu cca 60 000 příslušníků zastavit nedokázala. Nezaměstnanost má samozřejmě v rozumném rozsahu motivující dopad na trhu práce, ale nesmí být takto drtivá. Potom je její význam zcela demotivující. Asi nikdo z nás nemůže tvrdit o první republice, že podporovala umělou zaměstnanost, ale počet nezaměstnaných v 15 milionovém Československu v roce 1929 byl 50 000. Samozřejmě, že v době hospodářské krize narostl až na 730 000 v roce 1933*), ale pořád to bylo v přepočtu na dnešní 10 milionů obyvatel méně nezaměstnaných, než je nyní. Přitom když se člověk podívá kolem sebe ve svém okolí, tak vidí obrovské množství práce, které by bylo třeba vykonat. Jenom se těžko hledá, kdo by tu práci zaplatil.

 *)data Z. Kárník 2002: České země v éře první republiky (1918-1938). II. díl Československo a české země v krizi a v ohrožení (1930-1935). Praha: Libri; s. 50, 438.