Česká strana sociálně demokratická Svoboda, spravedlnost, solidarita

Jindřichův Hradec

Názory a komentáře

Kultura národa

Nedávno jsme oslavili čtvrtstoletí od sametové revoluce. Již 25 let se snažíme rozvíjet v našem regionu svobodu a demokracii. A jak se nám to daří? To je otázka, nad kterou by stálo za to hluboce se zamyslet. Před pětadvaceti lety ulice skandovala „Nejsme jako oni“ a oprávněně tak dávala najevo, že toužíme po lepší společnosti.

Dnes házíme vajíčka na cizí presidenty a představitele vysokých škol v rámci protestu proti chování našeho prezidenta. Jestliže vystupování našeho pana prezidenta kleslo na úroveň bulváru a ulice, kam potom klesla úroveň protestujících, o kterých se píše jako o našich studentech. Jsou to vůbec ještě studenti, pokud se takto chovají. Pokud nemají úctu vůči naší hlavě státu – poprvé zvolené přímou volbou – prosím, pan president si za to může z velké části sám. Ale pokud takto vystupují proti čelným představitelům svých škol, a dokonce proti představitelům sousedních států, pak si kladu otázku, koho to na našich školách za peníze daňových poplatníků vlastně vychováváme.

Nechci a nemohu zde obhajovat nebo rozebírat vystoupení a akce našeho pana prezidenta. Miloš Zeman nebyl mým šálkem čaje ani v devadesátých letech a ani v novém miléniu. Vždycky jsem jej měl za člověka, který do vrcholné politiky nepatří zejména pro svoji sebestřednost. Proto nebyl ani mým kandidátem na post prezidenta. Dovedu ale pochopit, že ve druhém kole dostal hlasy od občanů, kteří volili proti tomu, koho víc nechtěli – ostatně i já jsme tak volil. Jedno je však jasné, ti, co volili Miloše Zemana, věděli, koho volí. Nevolili žádného marťana, ale Miloše Zemana, kterého dobře znali z jeho dřívějšího působení v politice. A to, že by se z něho stal po zvolení někdo jiný, se dalo velmi těžko očekávat. Proto nedokážu pochopit ty, kdo jsou jeho jednáním rozladění. Proto zklamaní Zemanovi voliči budou možná více hlasitě volat po jeho odstoupení než stoupenci jeho konkurentů.  Z obdivovatele se velmi snadno stává nepřítel.

První přímá volba prezidenta v naší svobodné a demokratické zemi vynesla do prezidentského křesla Miloše Zemana. Těžko může někdo tuto volbu zpochybnit. Volby proběhly v souladu se zákony a Miloš Zeman zvítězil celkem jasně, ne jako např. v USA o necelého ½ %. Pokud jsme demokraté, měli bychom tento výsledek akceptovat. Ovšem nesmíme být „demokraté“, kteří považují za demokracii pouze vlastní názory. Nemusíme souhlasit s tím, co pan president dělá a jak vystupuje, ale dejme to najevo kultivovaně a bez mezinárodní ostudy. Nebo chceme ukázat sami sobě a celému světu, že jsme stejní nebo dokonce horší než on, a proto si jiného prezidenta ani nezasloužíme? Dokažme si, že nejsme jako on!