Česká strana sociálně demokratická Svoboda, spravedlnost, solidarita

Jindřichův Hradec

Názory a komentáře

Světem obchází strašidlo islámu

Uplynulo již více než čtrnáct dní od brutálního útoku na redakci pařížského satirického časopisu islámskými teroristy. S odstupem dvou týdnů je snad možné podívat se na tento čin již bez zkreslujících emocí. Bezesporu se jednalo o bezprecedentní brutální čin, který v civilizované Evropě nemá obdobu. Ale každá takováto událost by nás měla vyprovokovat k hlubšímu zamyšlení, nebo chcete-li analýze, kde se stala chyba.

 

V Evropě a zejména v jejích vyspělých zemích roste počet obyvatel pocházejících z východu a jihu. Nechci rozebírat ani historické, ani ekonomické, a ani demografické důvody tohoto trendu. Zkrátka berme jej jako holý fakt. Je logické, že s rostoucím počtem těchto obyvatel rostou i jejich požadavky na respektování jejich kulturních a náboženských kořenů. V našem typu společnosti není přípustné porušovat lidská práva menšin a je tradicí židokřesťanské společnosti slabším a utlačovaným pomáhat. Ovšem tato pomoc nesmí být na úkor většinové populace. Bohužel, a to je problém i našeho státu, je celosvětově velmi málo politiků a státních úředníku, kteří dokáží říct menšinám, že jejich další požadavky jsou pro daný stát již nepřijatelné. Pokud se někdo takový najde, je většinou označen za pravicového extrémistu s xenofobním myšlením, pro kterého není v kulturním světě místo.

Opustit zemi, kde se člověk narodil, zpřetrhat rodinné, sociální a kulturní vazby, je velmi těžké rozhodnutí (nebo by mělo být velice těžké rozhodnutí). Komu to nečiní potíže je podle mého soudu povrchní člověk, který sleduje především osobní zisk a z něho nebude nikdy dobrý občan jakéhokoliv státu. Pokud se ale rozhodne někdo pro život v jiné zemi, tak se rozhodne i pro způsob života, který v této zemi je se všemi klady i zápory. Takového člověka nepobuřují psi chodící po ulici, vepřové maso ve školní jídelně, vánoční výzdoba, stromečky s betlémy a podobně. Takový člověk si dokáže vážit pomoci, kterou mu nová vlast poskytne a je vítán jako přítel. Pokud ale pouze zneužívá pohostinství nové vlasti a snaží se zavádět jiný styl života nebo dokonce právní normy, než je vžité, bude původním obyvatelstvem oprávněně vnímán jako vetřelec a potencionální nepřítel. Pokud takovému člověku nevyhovuje způsob života většinové populace, ať využije svobodnou volbu a jde jinam, kde mu způsob života bude vyhovovat. Většina může tolerovat do jisté míry odlišnosti menšiny, ale v žádném případě se jí nebude podřizovat. To by byl pravý opak demokracie.

Na druhou stranu pokud umožníme existenci menšiny, měli bychom poznat její způsob života, respektovat jej a v žádném případě nezesměšňovat její symboly. Tím se vracím k redakci pařížského týdeníku. Jejich satyra mi připadla poněkud ubohá a nepříliš vtipná. Museli si být vědomi toho, že se dotýkají náboženství početné skupiny lidí, která s velkou pravděpodobností není na stejné intelektuální úrovni jako oni. Dělat si legraci z chudáků mi připadá ubohé. Dalo se předpokládat, že reakce napadené strany bude násilné povahy. Tím ovšem v žádném případě neomlouvám hrůzný čin teroristického komanda. Staré české přísloví říká, že každá „sranda“ něco stojí. Ale tohle byla příliš vysoká cena, která by měla konečně rozhýbat náš starý svět.