Česká strana sociálně demokratická Svoboda, spravedlnost, solidarita

Jindřichův Hradec

Názory a komentáře

Kdo ho asi tak nahradí?

Tak nám zabili Ferdinanda – tedy pardon odvolali ministra školství. První
ministr školství v porevoluční historii, který nejenom plamenně hovořil o nutnosti
zkvalitnění školství, ale dokonce si dovolil podnikat konkrétní kroky.
Některé jeho
nápady sice byly scestné, ale ty se oficiálně nestaly důvodem k odvolání. Oficiální
záminkou byly informace z babišovického tisku o šikaně a sexismu na ministerstvu
školství. Rychlost reakce ministerského předsedy byla obdivuhodná a přišla
možná i o něco dříve, než se mu na premiérský stůl dostalo příslušné vydání deníku
MF Dnes. Byl to fofr, který by se mohlo vysvětlit i tak, že se premiér s ministrem
financí na všem již předem dohodl.
Ale vraťme se na počátek. Po několika prvních vystoupeních tehdy čerstvě
ustanoveného ministra školství jsem si pomyslil: Pokud se mu podaří realizovat
alespoň třetina záměrů, bude z něj buď ministr školství, kterého nám bude závidět
celý svět, ale spíš jsem se klonil k alternativě, že aby se zabránilo tak radikálnímu
zvýšení vzdělávacího procesu, stane se prvním ministrem ČSSD této vlády, který
bude odstřelen. Druhá možnost byla překvapivě pro tento stát ta správná. A tak se
raduje zkostnatělý školský systém, který nemá zájem cokoliv měnit, dav studentů
doufající v oddálení nebo nerealizování maturit z matematiky a široká veřejnost, pro
kterou je cílem jakýkoliv doklad o dosaženém vzdělání, nikoliv však osvojení si i těch
nejelementárnějších vědomostí. A tak se budeme moci v klidu vrátit k cíli minulého
režimu, že prestiž našeho státečku se zvýší alespoň tím, že každý občan bude mít
maturitu. A to bez ohledu na její úroveň. A když má každý maturitu, co mu brání
v tom, aby pokračoval ve studiu na vysoké škole. Školy se tomu určitě bránit
nebudou, pro ně to bude vynikající byznys. Horší to bude ale pro stát a naše
hospodářství.
Více jak sedmdesát vysokých škol na 10 milionový stát připadá nejenom mně,
ale všem rozumně uvažujícím lidem, jako velmi zbytečný přepych. Zvláště když
většina těchto ústavu se živí pouze vzděláváním studentů bez jakéhokoliv vědeckého
výzkumu využitelnosti v praxi. Takovýto školský systém nutně musí dříve nebo
později narazit na dno zdrojů - financí i studentů. Malý příklad ze sousedního
Slovenska. V minulém školním roce, kdyby se na Slovensku všichni maturanti
přihlásili na vysoké školy, ještě by zbylo 18 tisíc volných míst. Velmi pochybuji, že
situace u nás je diametrálně odlišná. Pokud zatím nejsme přímo v takovéto situaci, je
to pouze otázka krátkého času. Další otázkou je, co s tolika vysokoškoláky. Taky se
mají úspěšně zařadit do fronty na úřadu práce? Samozřejmě, že ti vynikající a dobří
najdou příležitost, když ne tady tak v zahraničí. A co zbyde pro nás. Pouze ti špatní
a neuplatnitelní. Dobrá vyhlídka do budoucna, za nemalé prostředky ze státního
rozpočtu vynaložené na vzdělání. Investice do dobrých studentů si zhodnotí jiné státy
a investice do ostatních zůstanou na nás.
Vraťme se ještě ke střednímu školství. K čemu potřebuje dobrý řemeslník
maturitu. V mnohých případech pouze k tomu, aby mohl získat živnostenské
oprávnění. Není to nadsazený požadavek? Od řemeslníka přeci potřebuji, aby
zvládal řemeslo. K čemu je mi instalatér, který se mnou plynně mluví anglicky, když
není schopen zavést do koupelny vodu.
Intelektuální a vzdělanostní úroveň společnosti nezvýšíme ani počtem
vydaných diplomů, ani počtem školských zařízení, a dokonce ani navyšováním
rozpočtu na plošný rozvoj školství. Naopak vzdělanostní úroveň zvýšíme náročností
na školy i žáky a diferenciací schopností a možností. Pokud až 1/5 studentů není
schopna složit státní maturitu, tak je asi něco špatně. A nehledejme chybu ve
studentech, chyba je v systému vzdělávání. Proto ministr, který bude chtít situaci
řešit, měnit zaběhnutý systém, nebude oblíbený a bude vždy trnem v oku.
Karel Zábrodský