Česká strana sociálně demokratická Svoboda, spravedlnost, solidarita

Jindřichův Hradec

Názory a komentáře

Den 6.říjen

V celé historii lidstva byla existence národů spjata s bojem za jejich národ si své místo na slunci musel uhájit. Tento boj vždy nesl s sebou řadu obětí. A každý národ svoje padlé hrdiny uctívá. Je hrdý na všechny oběti, které musel přinést, aby mohl svobodně žít a rozvíjet se.
Pro Čechy je typické, že se ke svým kořenům dokážou vracet pouze v dobách nesvobody a útlaku, anebo ve velmi krátké době euforie po dosažení vítězství. Bohužel svůj velký podíl na vztahu k naší historii nesou různé tendenční výklady a diskuze, které formou žabomyších válek chtějí získat profit pro některou skupinu. A tak jednou jsou husiti hrdinové, podruhé jsou vrazi a vandalové, jednou oslavujeme legionáře, potom se na ně zapomene, jindy oslavujeme hrdiny z té fronty potom zase z oné. Zkrátka už jsme takoví a vztah k našim dějinám spíš bagatelizujeme.
 
Právě včera 6. října jsme si mohli připomenout jednu památnou událost. V roce 1944 v tento den zahájil boje na území naší vlasti 1. československý armádní sbor v SSSR. Pro mnohé vojáky to byl okamžik, na který čekali dlouhých šest let. V souvislosti se současností to byli rovněž emigranti, kteří opustili svoji vlast tehdy před Němci, ale opustili ji proto, aby za ni bojovali a osvobodili ji. Nečekali a nepožadovali jako uprchlíci žádné sociální výhody. Chtěli jenom zbraně a bojovat proti společnému nepříteli. Mnozí z nich se nedožili vstupu na území své vlasti a položili životy na ruských pláních. A právě proto byl tento den po válce vyhlášen jako Den Československé armády. Vlastně až nyní mi došlo, že snahy o revizi výsledků druhé světové války u nás začaly již záhy po Sametové revoluci zrušením tohoto armádního svátku. V současnosti slavíme Den veteránů po vzoru USA, ale jaký má tento armádní svátek vztah k naší historii?  Veteráni z války již vymírají, a tak bude tento den zakrátko jen připomínkou našich žoldáků hájících zájmy USA pod hlavičkou NATO.
 
Včera jsem prolistoval na internetu, co se dalo, ale ani nepatrnou připomínku události z roku 1944 jsem nikde nenašel. O rozhlasu a televizi už vůbec nemluvím. A podobné ohlasy jsou i u příležitosti jiných historických událostí, které mají vztah k našim dějinám. Když národ nezná svoji historii a neváží si ji, pak nemá úctu ani sám k sobě.